Zvýšení turistického ruchu je věc chvályhodná a prospěšná. My poznáváme cizí kraj, cizi mrav, zahraniční turista pak pokochá se krásou naší domoviny. I památná místa budou zvelebena. Tak kupříkladu na zdi hradu Velhartice se vedle nápisu "Hosnedl, Klatovy 246" objeví "Uma Šejk, Persie", vyryto malajskou dýkou. V brdských lesích vzpomene elegantně oděný indián válečné stezky dědů, na Císařské louce budou před koženým stanem Eskymáci porcovat slona.
Ačkoliv naše obec není právě význačným letoviskem či lázněmi chvalné pověsti, přece se nás celá akce dotkla netušenou měrou. Alois Sloup, řezbář, co bydlí za kostelem, má bratrance v Austrálii. Dřív jsme to přecházeli mlčením, ale poslední dobou, když je to dovoleno, se zajdem občas pozeptat, co nového v Melbourne, jaký je stav vody v australských tocích, i jinak lehce rozprávíme. Onehdy povídá Sloup jen tak mezi řečí, že Fred, jako bratranec, přijede koncem srpna na návštěvu. Srdce prý zavolalo - přes oceány a kontinenty do rodné vísky Australan přilétne. Tak to povídá a přitom klidně vyřezává Betlém.
Nás však tato zpráva vyburcovala k horečné činnosti. První začal předseda. Na schůzi výboru překvapil všechny přítomné návrhem , aby do znaku obce byl umístěn místo užovky divoký australský králík. Všechny to zarazilo, ale když jsme pochopili příležitost k proslavení vesnice, roztrhl se s návrhy pytel. "Obnovíme kanalizaci po předcích," zapřisáhl se okresní hygienik.
"Vzpomeneme si, kde byl rybník," vřískl porybný. "Zeptáme se ve městě, kudy vedla silnice," prohlašoval cestář. "Zavedeme petrolejky, louče čadí!" volal rovášněný elektrikář Krupka. A když se i soused Linka zavázal, že bude pást kozu jinde, aby mohly zase jezdit vlaky, přišel se svou troškou do mlýna i předseda JZD. "Já, soudruzi," řekl a praštil čepicí do stolu, "štěstí, že máme srpen, mu ukážu žně v plném proudu!" Tichý a ušlápnutý agronom Pešek se odvážil namítnout, že ještě není zaseto. "A hele," řekl předseda, "aspoň nebudou práce s výmlatem. Ale čtrnáctýho piju, pánové, jako by byly obžínky. Termíny v kalendáři jsou mi svatý." "Ale co ukážeme Australanovi?" šeptl ušlápnutý agronom. "Kohoutí zápasy," zareagoval veterinář, ty jsou za mořem oblíbený. A dva kohouty snad v družstvu seženeme. Přinejhoším nám vypomůže školník Vodička. Ten jejich má nejmíň osm." "Co vypomůže - odevzdá je." řekl předseda a napsal výnos. "Jak tady ten chlap bude vlastně dlouho?" napadlo ušlápnutého agronoma. "Asi deset dní," prohlásil Tětiva, který bydlel hned vedle Sloupa a měl všechno z první ruky. "Hergot, tak dlouho kohouti zápasit nevydrží, i když je budeme popichovat," zachmuřil se tajemník, "musíme vymyslet ještě něco." Ponocného návrh, aby Australan skákal ve stodole s trámu do slámy a tak si užil, neprošel. Také návštěva koupaliště byla zamítnuta, protože Australan, šťoural, by v něm jistě hledal vodu. Plavčík Masák přišel sice v očekávání spropitného s konstruktivním návrhem, aby se dno nádrže natřelo na modro a on že by s kabiny dělal "šplouch, šplouch" a občas zakřičel "topím se!", čímž by iluze byla dokonalá - ale co dělat v případě, že by Australan iluzi podlehl a chtěl by si zaskákat s pětimetrového prkna? To nevěděl nikdo. K večeru jsme však přesto sestavili program rodákova pobytu u nás.
Vypadal takto:
A tak nastal dlouho očekávaný den. Před ladovskou školou visel obrovský plakát s heslem "Vítej, milý Frede Sloupe, zas tě náruč rodná houpe". Ve výloze samoobsluhy se skvěly nápisy "Mluvíme finsky a nářečím Siuxů", neboť jsme předpokládali, že v těchto jazycích se s námi Australan chtít domluvit nebude. V hasičské zbrojnici byli od časného rána ukryti kohouti, které agronom pošťuchoval klacíkem, zatímco náves se pomalu plnila. Na žerdi měl původně vlát australský prapor, ale protože si nikdo nemohl vzpomenout, jak vypadá, vyvěsili jsme aspoň vlajku místního Slavoje, na kterou kovářka přišila pentličky "Nazdar!". V levé části náměstí byli podle velikosti seřazeni žáci devítiletky, kteří pod vedením harmonikáře Douši cvičili píseň "Touha po domově". Zvláště malebný obrázek skýtali žáci 6.B. Podle návrhu ředitele školy byli každý žák a každá žákyně opatřeni na bříšku mošničkou a poskakujíce představovali klokánky. Napětí vrcholilo. Byl přinesen chléb se solí, děti rozkošně hulákali píseň, kohouti zuřili, jeden dokonce agronoma klofnul, pentličky vlály a žáci 6.B poskakovali s mošničkami radost pohledět, když se doprostřed slávy přišoural Alois Sloup, v jedné ruce Betlém, ve druhé dopis. "Tak nic," řekl, "Fred nepřijede. Odložil návštěvu na neurčito." Předseda smutně rozpustil shromáždění. Ředitel školy ve snaze zachránit situaci navrhoval, abychom alespoň oslavili šestnácté výročí zrušení pastoušky, ale to už byl na náměstí sám.
Fred Sloup přijel nikým neočekáván asi za čtrnáct dní. Poznali ho pouze tři výminkáři a uličník Jarda Slabihoudek mu prakem srazil klobouk s hlavy. A dobře mu tak, cizákovi! Australan nebo Eskymák - ať vidí, že my Češi před nikým páteř neohnem!